Autor: Rick Fencl
Datum:
Proč je globalizace nezadržitelná? A proč by se jí průměrný člověk měl snažit zabránit? Nabízím pár faktů k zamyšlení. Záměrem není někoho poučovat, ale spíše inspirovat k vlastním úvahám a snaze udržet si nezávislé myšlení.
K významnému majetku (nemluvíme zde o vlastnictví domu či auta) lze v dnešní době přijít dědictvím, významnou vládní pozicí v zemi, kde korupce vládne nad zákonem (jako třeba Rusko nebo Mexiko) a podnikáním na úrovni velkých závodů a koncernů. Ten poslední způsob je nejbezpečnější, neboť majetek je jakžtakž získán legálně. Koncerny, korporace a akciové společnosti mají samostatný legální statut a nejsou spjaty se jménem jednotlivce. Takže, když se jednotlivec dostane do problému, nepostihne to majetkově podnik a opačně.
Proto mnoho bohatých a mocných investuje do těchto koncernů. Koncerny konsolidují moc a prostředky a jejich prostřednictvím lze pak prosazovat i osobní zájmy.
Lidská vzdělanost a pokrok je kumulativní, a míří převážně k usnadnění životních potřeb - počínaje potravou a konče ubytováním. Díky neustálému celosvětovému výzkumu, vznikají technologie, výrobky a systémy, které narůstají na schopnosti, funkčnosti a komplexnosti. Aby se něco podobného vůbec mohlo vyrobit a realizovat, je třeba využívat zdroje, vědomosti a technologie celého světa. To vyžaduje mezinárodní všechno (spolupráci, výrobu, obchod, politiku, apod.). Tlak a požadavky spotřebitele těchto produktů těžko upadne, a proto lze očekávat, že i globalizace bude pokračovat stejným tempem. Problém však je, že světové zdroje jsou omezené a dnešních více než 6 miliard obyvatel nemůže rovnocenně sdílet relativně malé množství luxusních aut, domů, rekreačních míst atd. Světový obchod a globalizace tak srovná postupem času průměrné občany vyspělých a rozvojových států na průměrnou úroveň. Je to proto, ze poptávka převyšuje nabídku, a my ve vyspělých státech se budeme muset do budoucna smířit se snížením úrovně na světový průměr. Do něj bohužel spadají i země jako Čína a Indie, kde se průměrný občan má stále o mnoho hůře než my. Východiskem by bylo omezit světovou populaci a nebo uzavřít hranice států před zahraničním kapitálem a podporovat domácí rozvoj a výzkum. To je ovšem dlouhodobá záležitost, vyžaduje investice do vzdělání, inteligentní zahraniční politiku a trpělivost. A taky smíření, že asi nebudeme mít všechno. Dnes však nelze na nic čekat. Je třeba zbohatnout přes noc, rychle nahromadit dokud je co, a tak na budoucnost není čas, ani peníze. A jelikož bez zisku z práce jiných nelze mít všechno, musí se někde ty extra peníze získat. A to lze jedině podnikáním a využíváním levné pracovní síly. Touha po okamžitém zisku nezná hranice, a tak se za úplatek nechá legálně rozkrást národní majetek bez ohledu na budoucnost země. Bohužel, političtí představitelé nejsou za špatná rozhodnutí postižitelní skoro nikde na světě. Jediné jak to napravit, je zvolit příště někoho jiného. Ale koho? Jak udělat správné rozhodnutí, když nemáte díky podplaceným mediím přístup k nepokroucené pravdě? A kandidáti nemají šanci být zvoleni bez enormních finančních nákladů. A aby je získali, musí jim někdo pomoci. A to je slabé místo, které žádná moc nepřehlédne. Šuster vyhrál volby na Slovensku nad Mečiarem ne proto, že by byl populárnější, ale proto, ze Mečiar nebyl ochoten kývat na požadavky Západu a rozprodat Slovensko cizím podnikatelům. Šuster naopak tento požadavek byl ochoten splnit. Odměnou bylo zahraniční financovaní jeho volební kampaně. Propagace se pak už postará o názor voličů. Ministryně financi Smognerova se zachovala podobně. Před volbami se chlubila, že patří lidu, že je bez peněz (ukazovala před kamerou poslední 20ti korunu), a tedy, že je na straně lidu. Během roku si pak postavila vilu za 50 milionů korun. Odkdy si ministři vydělávají 4 miliony měsíčně? Stejně se dostal k moci i ministersky předseda Dzurinda. Výtah z tisku: "On a one-day official visit to Bratislava, Schroeder again emphasised Berlin's support for Slovakia's integration into the EU and NATO and praised Dzurinda's cabinet in a televised discussion with Slovak Premier Mikulas Dzurinda and representatives of Slovak student and non-governmental organisations." (...Dzurinda dostal pochvalu). Stačí být dost ochotný a pak už se úplatky jen hrnou. A jak to chodí v USA? Presidentské volby 2000: George W. Bush je proti Al Gorovi nevzdělaný hlupák. Přesto však má velkou naději na vítězství. Stojí za ním všichni mocní, protože je jedním z nich a je ochoten jim splnit všechna přání. Jeho kampaň je financovaná naftovými společnostmi (1,5 mil. dollarů), zemědělskými výrobci (2,1 mil. dollarů), stavebnictvím (3,4 mil. dollarů), automobilky (1,1 mil. dollarů). Současně, Bush je guvernérem v Texasu. USA sestává z 50 států, Texas je 50. nejhorší stát v placení učitelů, 49. v ochraně životního prostředí, 48. ve financovaní zdravotnictví. První je v znečištěném ovzduší a vodě, první v množství dětí bez zdravotní pojistky, Houston předstihl znečištěním Los Angeles! a pátý v procentu populace žijící pod hranici chudoby. Jeho kandidát na vicepresidenta je Dick Cheney. Od své bývalé firmy obdržel obnos 20 mil. dollarů jako svoji penzi. V USA je podle federálního zákona ilegální pro korporace a unie přímo přispívat finančně na politické kampaně. Tak se to dělá tak, že se založí tzv. výbory pro politické akce (PAC... political action committees), skrz něž se pak peníze dostanou různými oklikami ke kandidátovi. Pokud mate zájem o konkrétní fakta a jmenovitě zjistit kdo na koho a kolik přispěl, navštivte tyto stránky na internetu:
http://www.politicaljunkie.com, http://www.commoncause.org, http://www.publicampaign.org nebo , http://www.tray.com.
Průměrný americký volič se rozhoduje podle toho, kdo lépe vypadá v televizi, kdo dělá dobrý dojem a kdo toho víc naslibuje. Ve lžích se málokdo orientuje a nikdo si nedá čas na to, aby se pídil po faktech. Když volili Američané v šedesátých letech Kennedyho, rozhodující pro ně bylo, že se usmíval do televize a byl dobře oblečený. Nixon byl mnohem více informovaný a znalý kandidát, ale špatně se pro tuto příležitost oblékl a byl příliš nervózní. Podobný rozdíl je i mezi Al Gore a George W. Bush.
Je dobré si být vědom toho, ze účelem korporace či koncernu je vydělat zisk pro své investory. Druhotně je všechno ostatní. Proto lze často slyšet slovo maximalizace zisku. A to se provádí dnes stále více bez ohledu na lokální dopady. Čím mezinárodnější charakter, tím anonymnější a bezohlednější rozhodnutí. Příkladem za stovky jiných je americká firma Qualcomm, která se specializuje na technologii komunikace. Původně se sídlem v San Diegu, dnes převážně vyrábí v Mexiku. Americká pracovní síla je drahá, profit malý, a tak se vedení rozhodlo odstěhovat pár mil na jih do Tijuana, Mexiko. Propustila stovky amerických zaměstnanců, způsobila městu velké ztráty na daních, a placením nezaměstnanecké podpory, ale to už není jejich problém. Zatímco v Mexiku stojí práce méně než 50% toho co v Americe, na Americkém trhu se prodává pořád za stejnou cenu. To vsak není vše. V Mexiku muž tradičně zajišťuje živobytí a žena je v domácnosti. Když už žena pracuje, tak je to za ještě méně než muž. Qualcomm tedy najal především ženy a muži zůstali v domácnosti. Muž v domácnosti v Mexiku znamená společenské ponížení a z něj pramenící alkoholismus. Takže výsledkem bylo, ze Qualcomm maximalizoval zisk, zničil strukturu tradiční mexické rodiny a způsobil milionové ztráty San Diegu. Co se dozvíte od jejich propagandy? Čtete na http://www.qualcomm.com/cda/pr/awards/0,1572,,00.html, kde se dozvíte, že Qualcomm patří mezi nejlepších 100 firem v USA, pro než je dobré pracovat. (..."100 Best Companies To Work For in America" for the second year in a row and Industry Week's "100 Best Managed Companies" ...).
Pro podobné příklady však nemusíte chodit až do USA. Západoslovenské cihelny nedávno koupil němec Wienberger, který vyrábí stejný produkt (jako jsou třeba hurdistky do stropu). Koupil, Zavřel a je po konkurenci. Stejný osud stihl cukrovar v Suranech nedaleko Banské Bystrice. Jiný Němec koupil slovenskou firmu, která vyrábí součástky pro automobily. Tentokrát se s výrobou pokračuje, avšak vyrobené zboží se hromadně prodá bez zisku
sesterské firmě do Německa. Na Slovensku se tedy nevydělá nic, žádné daně se neplatí a vše je vyvezeno ze země. Sesterská firma v Německu pak výrobek prodá automobilkám po cele Evropě s doslova 100-násobným ziskem, daň se zaplatí, ale peníze zůstanou doma v Německu. Globální ekonomii pochopitelně na Slovensku nezaleží. Město Bratislava vyhlásilo konkurs na veřejné městské osvětlení. Vyhrál to Siemens, který nabídl stejnou technologii za dvojnásobnou cenu než domácí slovenská firma. Proč? Protože se městské vedení dá uplatit, a pak už se nějaké to ospravedlnění napíše. Úžasné je, že naprosto stejná scenérie se opakovala se stavbou spalovny odpadků, kterou taky vyhrál Siemens.
Světový obchodní trh je velké nemilosrdné bojiště. Bojuje se všemi dostupnými prostředky včetně korupce. Kdo získá ústupky od vlády, úlevy na daních, vyhnutí se zákonu má větší šanci na přežití. A tak se najmou právníci, kteří hledají zkratky v zákonu, platí se politické kampaně spřízněných kongresmanů, skupujou se konkurenční firmy, které se pak zruší nebo nahradí vlastní produkci, veřejně se znemožní opozice placenou propagandou, ovlivňují se media, zaplatí se "vědcům", aby publikovali článek, který popře nebo zpochybni předcházející negativní výzkum, atd. Spekulace, manipulace a demagogie je na denním pořádku. Hledají se nové trhy, maximalizace profitu, nové způsoby jak prodat s menšími náklady za vyšší cenu. Vše je hnáno pudem sebezáchovy a přežitím silnějšího. Kdo nebojuje, nepřežije.
Tato štvanice však nepřináší moc velkou pohodu ani chudým ani bohatým. Čím dramatičtější scenerie, tím vyšší jsou sázky, tím větší nervozita, stress a napjetí. Tento závod se přenáší do každodenního života, nároky na nervy narůstají a klidných okamžiků je stále míň a míň. Informace proudící z medií ve formě chvástavých reklam, rádoby ležérních a uvolněných hlasatelů soupeři s arogancí a stupiditou politiků a společenským divadlem, kde nikdo vlastně neví, co chce kromě peněz. Čím větší závod, tím míň času na život. Ne na život po práci, ale na život v klidu. Kdy je schopen se soustředit plně na daný okamžik, aktivitu či úkol. Na život, kdy má člověk čas se zastavit a vnímat svět kolem sebe. Kdy může vychutnat to pěkné, co život nabízí. Kdy může odpoutat mysl od problému a negativních myšlenek, které mu vyvolávají neustále špatnou chemii v mozku a tak se cítí unavený a nespokojený. Kdy může zrelaxovat tak, že mu tělem probíhá hřejivý pocit spokojenosti a blaha. Kdy najde inspiraci z maličkosti, která uvolní tok vnitřní energie, a která přináší chuť do života podle vlastních představ. Člověk se proto musí udržovat informovaný, aby nepodlehl propagandě. Je tomu zrovna tak jako za komunismu. Pravda byla vždy nepřítelem nepoctivých lidí. Jak říkal Tomáš G. Masaryk: „...co není založeno na pravdě, nemá hodnotu.“ Globalizace ignoruje místní potřeby, je anonymní a nepostižitelná. Disponuje finanční moci, která překonává hranice států a jednotlivec se stává bezcenný. Místní rozhodnutí se dělají tisíce kilometrů od místa dopadu a člověk ztrácí kontrolu nad svým životem. Stává se ekonomickým otrokem někoho, kdo existuje pouze na papíře. Víte, jak vypadá pan Qualcomm, Siemens, Exxon, Toshiba, Chrysler nebo Microsoft?
Rick Fencl
Albuquerque, NM, U.S.
geosurveys@excite.com
http://www.geocities.com/oldanm
http://community.webshots.com/user/geosurveys
|
|