Autor: Milan Horák
Datum:
Milý Petře!
"Autor má ve všem pravdu," píšeš ve své reakci na příspěvek Jana Borovičky. Tvá kritika se obrací proti nešvarům katolické církve v českých zemích (tedy v určitém kontextu), a dala by se pomocí malých změn ve jménech a místech převést na kritiku evangelické církve ve Švédsku, konfuciánů v Jižní Koreji, ortodoxních židů v Izraeli, islámských pravověrců mnoha různých zemí, na sinhálské a bhútánské buddhisty, zkrátka hodila by se do všech situací, kdy někdo nějaké náboženství zneužil pro mocenské cíle.
Jan Borovička se však obrací výhradně proti křesťanství, které je pro něj agresivní alkoholovou civilizací. Napsal jsi, že s ním ve všem souhlasíš, ale možná vyslechneš i mě jako (nekatolického) křesťana: Křesťanství není civilizace, ani ideologie, nýbrž osobní postoj k životu a ke světu. Křesťan uznává za svého pána Ježíše Krista, tedy Pomazaného -- to znamená Ježíše krále a velekněze, autoritu zákonodárnou a věroučnou. Tato autorita však není nikde v zevním světě -- je v srdci křesťanově -- a přitom je vyšší, než jakákoli autorita zevní.
Křesťan tedy neposlouchá, co říkají potentáti a preláti, ale poslouchá Ježíše Krista ve svém srdci. Takovým křesťanem může být právětak dobře člověk nepokřtěný, nominální buddhista či muslim nebo dokonce ateista -- to je jen věc terminologie, nikoli výše popsané křesťanské víry.
Proto si myslím, že právě křesťanství (v tomto pojetí) máme dnes zapotřebí; že potřebujeme lidi, kteří nerozhodují podle konvencí, frází a rutiny, kteří sebou nenechají smýkat zevní autoritou, kteří poslouchají přede vším ostatním hlas Pravdy a Lásky ve svém srdci.
S pozdravem
Milan Horák
|
|
zrušit (100)
