| Pražský začátek podzimu |
Autor: Jiří Nečas
Datum:
To, co se dělo v posledním zářijovém týdnu, Praha před tím nikdy nezažila. Již dlouho před tím nás noviny, rozhlas i televize varovaly, že se zde sjedou odpůrci globalizace, aby při demonstracích ničili město, k jehož obhajobě byli povoláni policisté z celé země. Pozornější čtenáři a posluchači se dověděli, že přijedou též bohatí a vlivní lidé z celého světa, aby se zde, v nákladně rekonstruovaném objektu na jižním předmostí Nuselského mostu účastnili jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Aktuální referáty svědčily o tom, že se scénář celkem naplnil, jen se nečekalo, že úterek bude o tolik bouřlivější než ostatní dny. To demonstranti zapalovali barikády, rozbíjeli dlažebními kostkami výlohy, policisté všechny a všechno "chránili" a finančníci rokovali, cpali se kachnami a jinými lahůdkami, a dokonce si vyzkoušeli pražské metro, byť izolováni od obyčejných cestujících. Takový obraz o pražském úterním odpoledni a večeru nám hromadné sdělovací prostředky podaly. Mezi zprávy o oněch neobvyklých věcech v Praze pronikla i zmínka o setkáních u Salvátora a v Městské knihovně, pořádaná v rámci diskusního fóra Jiná zpráva, na nichž byly z různých stran probírány nejpalčivější problémy dneška.
Proces globalizace - mizení bariér mezi zeměmi a oblastmi - zasahuje do nejrůznějších oblastí lidské existence. Rozvoj komunikačních možností fyzických (přeprava osob a zboží) a především informačních (telefon, televize, internet, ...) prostě nemůže poměry ve světě neovlivňovat. Rostou možnosti dorozumění mezi lidmi. V ekonomické oblasti však odstraňování bariér samo o sobě vede k prohlubování nerovnoměrnosti (a teologicky i morálně oprávněné je říci i nespravedlnosti) v rozdělení bohatství. A protože zemské zdroje jsou omezené, roste-li nadbytek jedněch, roste nouze druhých. Ta je ještě umocňována zadlužeností, v níž se doslova topí většina nejchudších zemí. S tím se musí něco dělat! To si myslí jak finančníci, tak "odpůrci globalizace".
Globalizace je proces, který probíhá (jeho projevem je i světová misie); má své klady i zápory. Nelze jej zastavit, a ani by to nebylo moudré; lze jej snad nějak regulovat. (Regulace vyžaduje určitý souhlas všech zúčastněných.) V Praze šlo ovšem jen o ekonomickou globalizaci, projevující se mezistátními toky zboží a peněz, a také růstem vlivu nadnárodních ekonomických kolosů, jejichž působení narušuje tradiční fungování států a likviduje kulturní rozmanitost. Navzdory určitým kladům je celková bilance působení těchto subjektů varující, ať už jde o dopad na přírodu (ničení deštných pralesů) či na společnost (ztráta životaschopnosti společenství a kultur).
Do Prahy tedy dorazili na jedné straně účastnící zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (budeme o nich mluvit stručně jako o finančnících), na druhé straně pestrá škála jejich "odpůrců", kteří - uvědomujíce si nebezpečí ekonomické globalizace - jsou přesvědčeni, že nestačí jen nějaké "kosmetické úpravy" stávajícího ekonomického systému, vnuceného celému světu bohatými zeměmi, nýbrž je nutná "systémová změna" (pro jednoduchost je budeme stručně, byť poněkud nepřesně nazývat "odpůrci globalizace". Mezi ně se dostali i oni násilníci, o nichž se psalo, kteří byli vidět, avšak kteří svým jednáním ani svými názory do této skupiny nezapadají. Mezi odpůrci globalizace, mezi těmi, kdo volají po systémové změně, je naprostá většina přesvědčených pacifistů.
Finančníci volají po změně směřující k větší ekonomické spravedlnosti, odpůrci globalizace také. Finančníci přicházejí s určitým programem, kdežto odpůrci globalizace by jen negovali. Tak to aspoň na první pohled vypadá. A tento názor bývá veřejnosti předkládán. Vážím si všech pozitivních snah a myšlenek, které v pražském kongresovém centru zazněly. Nicméně obávám se, že i dobře myšlená strategie reprezentantů západního ekonomického establishmentu připomíná počínání člověka, který chce jet výtahem vzhůru, výtah však padá; onen člověk se pak spokojí, když najde způsob, jak padající výtah přibrzdit - od cíle se stále vzdaluje, jen pomaleji. Druhá strana chce systémovou změnu. Údajně nepřichází s ničím pozitivním či konkrétním. Přichází ovšem s naléhavou výzvou. Volá širokou veřejnost ke spolupráci, ke společnému hledání přijatelné cesty. Myslím, že tato výzva má větší cenu než mnohá problematická "konkrétní" řešení. Nesmí však zůstat u ní, je třeba mnoho vykonat. Žel, její hlas v obklopení násilnými výtržnostmi v Praze zanikl.
Řešení snad existuje. Určitě však není snadné. Vyžaduje veliké úsilí a je k němu třeba široké spolupráce. Díky za diskuse, které v Praze proběhly. Bez dialogu se nehneme z místa. Mají v něm co říci jak finančníci, vědomí si mnoha konkrétních problémů a úskalí, tak odpůrci globalizace, volající po změně systému. Mají v něm co říci rozumní lidé z levé i pravé strany politického spektra. Je závažným úkolem pro všechny lidi dobré vůle, ať se hlásí ke kterémukoli náboženství či jsou agnostici nebo ateisté, ať patří ke kterékoli kultuře. Svět je jeden. A je hluboce provázaný - to je skutečnost. K řešení globálních problémů, jejichž rozsah roste, je třeba široké a odpovědné spolupráce; mnozí moudří lidé upozorňují, že budoucnost světa a lidstva vyžaduje konfrontaci a konkurenci nahradit kooperací. Úvahy nad pražskými zkušenostmi z posledních zářijových dnů roku 2000 tuto moudrost připomínají a potvrzují.
Jiří Nečas
|
|
| Téma |
Autor |
Datum |
  |
Pražský začátek podzimu |
|
Jiří Nečas |
|
 |
Příspěvky porušující zákony ČR nebo podněcující k násilí, rasové či třídní nenávisti bez milosti mažeme. |
|
|
zrušit (100)
