Autor: Helena
Datum:
Nevím, jestli mám na to právo, ale zkusím odpovědět na otázku, kdo je to křesťan, i když chápu, že to nebude v době všeobecného zmatení jazyků snadné.
Lidi by bylo asi možné nejsnáz rozdělit podle vztahu k ostatním lidem na ty, pro které je neznámý člověk třeba v Africe statistickým číslem bez tváře, a na ty, které za ním vidí konkrétního jedince se jménem, vlastním životem, vlastními schopnostmi ... tedy subjekt osobního práva. Když vezmu v úvahu druhou část lidí, tedy tu, která považuje lidi za subjekty osobního práva, pak pochopím, že jinému subjektu nemohu nic vnucovat, do ničeho ho manipulovat a nikam ho násilím zařazovat. Pochopím i to, že všechny schopnosti jsou rovnocenné - tedy není "lepší" ten, kdo je chytrý než ten, kdo je např. "obratný" apod. Když tohle pochopím, začnu si ostatních lidí vážit a budu mít určitou naději, že se naučím vnímat jejich potřeby a vciťovat se do jejich pocitů. Pak asi nebudu "činit bližnímu, co nechci, aby on činil mně". Křesťan by si měl vzpomenout na to, že Ježíš Kristus říkal: "Já jsem ta cesta, pravda i život." A protože asi četl Bibli, měl by si i vzpomenout, jak tento "model lidství" žil. Tak by snadno zjistil, že neplatí, že nebudu činit druhým to, co sám nechci, ale bude se držet aktivního vyjádření: "Čiň duhým to, co chceš, aby oni činili tobě." Pak si určitě rozmyslím, jestli mám zájem, aby mě někdo mlátil křížem po hlavě, nutil mi své názory apod. Nakonec dojdu k tomu, že mým úkolem je podat informaci o evangeliu - nezkreslenou, nezabarvenou, prostě informaci. Moje odpovědnost je informovat pokud možno objektivně, ale nenesu odpovědnost za toho druhého, který jediný je oprávněn naložit s ní podle svého přesvědčení.
Tenhle je svět je bohužel tak zmatený, že lidi, pokud jsou slušní a odpovědní, jak v práci, tak v rodině, stráví jeden kolotoč v zaměstnání a druhý doma a nemají pomalu ani čas se zamýšlet nad tím, co se kolem nich děje. Žijí proto, aby nakrmili a zajistili rodinu (přičemž míra je samozřejmě subjektivní), protože jsou tak vychováni, a to celé generace. Když jim teď někdo začně vysvětlovat, že potřebují Boha a Spasitele Ježíše Krista a Ducha svatého, protože jsou hříšní, absolutně nepochopí, oč jde. Sami si nepřipadají hříšnější než ostatní a apokalyptický obraz hrůzného Boha, trestajícího a svévolného je spíš od něj odvádí, než by je k němu přivedl.
Na druhé straně odsunutí křesťanů do oblasti charitativní a sociální je druhým omylem, protože tam se jen snaží zahlazovat stopy tohoto hierarchického systému, který tím pomáhají udržovat.
Není snad třeba vysvětlovat víc. Každý si prostě musí uvědomit, kdo je, jaké má schopnosti a jak jimi může prospět ostatním. A pak musí také chtít prospět, tedy sloužit, a ne ovládat.
A klidně se podepíšu: Helena Bastlová
|
|
zrušit (100)
