Autor: Petr Ježek
Datum:
Atavismus je v určité míře vlastní každému z nás - v každém z nás je kousíček primitiva. Primitiv - slovo s pejorativním zabarvením - je fakticky omezenec. Kdo z vás, milí kolegové ekonomové, se právě urazil? Je to proto, že vás (tak jako mne, ale já se neurážím) ve skrytu duše trápí omezené poznání? Zkuste se povznést nad mou čertovinku a společně pouvažujme:
Model "komuny ušlechtilých" měl dvě základní vady: Předpokládal, že společnost je složena z výhradně ušlechtilých (alespoň v jádru), resp. "šlechtitelných" jedinců a že nikdo zevnitř či zvenčí nebude na ušlechtilosti systému parazitovat. Obrana proti parazitům totiž ubírá valem na puncu ušlechtilosti a schopnost parazitů maskovat se za ušlechtilé je dodnes mimořádně vyvinuta. Takže - zpět k bídě kapitalismu, kde není místa pro ušlechtilost...?
Ekonomika je odedávna mechanismus na produkci a distribuci toho, co je nutné a co je žádáno k obživě. Ekonomie je věda, která by se tímto tématem měla zabývat. Když se ukázalo, že člověku nestačí k životu pouze potrava materiální (jídlo, šat, obydlí...), kdo uměl, dostal dobrý nápad a nakonec přijatelným způsobem "zaplaceno" (nerozhoduje jak), začal ve velkém nabízet i potravu duchovní (ode dávna se její základní porce připravovala doma a v komunitě) a začal též za odměnu sloužit. Peníze jako médium výměny zboží a služeb se v jejich ekvivalentu začaly starat o globální trend této výměny. Věda postupně přestávala sloužit výhradně jako způsob poznávání, ale stále více se prozazovala v konkrétních produktech, jejichž skutečnou či zdánlivou užitečnost zvyšovala a zvýhodňovala tak tyto produkty na trhu před jinými. K původnímu "nasytit se jídlem" přistupovalo "nasytit se krásou, užitečností, pocitem z ovládání stroje, pocitem z vlastnění, z nadřazenosti, z ovládání lidí"... To vše je dnes součástí tržní poptávky a mezi tržní transakce vtahuje i to, co bývalo daleko za hranicemi společenských tabu jako ďáblovo dílo...
Jak se proměnil pohled ekonomie na svět ekonomiky od dob starověkých folozofů či pánů Smithe a Keynese?
Vlastně se téměř vůbec nezměnil, a to navzdory bezhotovostním peněžním transakcím, novým technologiím, elektronickým informacím či poznání ekologických problémů způsobených naší činností. Veškeré změny ekonomické teorie založené na tržních principech se týkají dílčích metod, instrumentária, hodnocení psychologických aspektů, nikoli však přístupu k účelu ekonomických aktivit a ke způsobu měření a používání základních ekonomických veličin.
Je paradoxně zásluhou lidí ze Světové banky, že jako první oficiálně zpochybnili význam modly ekonomů a politiků napříč zeměkoulí - hrubého domácího produktu (HDP) a na něm založeného hospodářského růstu. Obrovský a takřka nikým po desetiletí nekritizovaný problém HDP je dán faktem, že ačkoli zobrazuje pouze ekonomicky uchopitelnou část toho, co vytvoříme (a ještě ne všechnu a bez nutných korekcí), je jedním ze základních kritérií pro vládní politiku i pro politiku světových institucí. Zcela ve shodě s logikou věci se až nyní na poruchách fungování současných socioekonomických systémů ukazuje, že preference nedokonalého kritéria (v lecčems se podobá známé "hrubé výrobě" z dob nedávno minulých) a ignorance mimoekonomických kritérií nemohou poskytnout ani věrný obraz fungování ekonomiky a společnosti, ani dobré vodítko politikům, kteří snad opravdu občas chtějí pro své voliče to nejlepší. Je nejen zkreslen pohled na kvalitu našich výtvorů (hurá - celkový objem transakcí vzrostl, ale k čemu je to dobré a jaké problémy to způsobí - to není důležité).
Nejde přitom pouze o nezacycené externality všeho druhu, které neprošly tržní internalizací. Měří se i to, co nelze hmatatelně ověřit a proto to lze snadno fingovat, např. transfer jistých služeb proti bezhotovostnímu transferu peněz. Jak již bylo připomenuto profesorem Mlčochem, skutečně (nejde o názor či doměnku) se oddělují toky peněz od toků zboží a služeb a jejich ekvivalence je narušena - peníze již v dané chvíli nevyjadřují reálné hodnoty ale vlivem úvěrových, pojistných a finačně technických (trhy s deriváty) operací se oddělují v čase (dochází k časovému posunu mezi tokem zboží a peněz) a není zaručeno, že se později opět "vrátí" zpět. Poté, co vznikly "virtuální" bezhotovostní peníze, dnes máme i "virtuální" komodity a "virtuální" trhy. K čemu to vše?
Odpověď hledejme tam, kde vše začalo: Jak tato ekonomika slouží lidem k zajištění toho, co potřebují nutně a co dále požadují? Vzhledem k současné obrovské rozmanitosti nabízených produktů je mnohem vyšší riziko hrubé konzumity, tj. nákupu a "odhození" produktu, který měl ještě značný užitný potenciál nebo nákupu produktu, jehož spotřeba je v širším pohledu iracionální (drogy-zdraví, luxusní zboží-zloději...). Zeptejme se tedy po staru a lépe: Máme to opravdu zapotřebí? Pokud ano, je to v závislosti na našem přičinění pro nás dostupné? Pokud ne, je někde chyba, porucha - stejná jako když usedneme do jiného vlaku, ten náš nepřijel nebo právě nás do něj nepustili.
Prvním krokem ekonomie k odstranění poruch je opravdu začít respektovat i jiné obory lidské činnosti, nejen ekologii. Druhým pak reflektovat metodologická pochybení v definici základních veličin, tzv. makroekonomických agregátů. Konečně třetím (může jich být samozřejmě více a v jiném členění) je z pozice poznání důrazně požadovat změny v reálné ekonomice, což nezavrhuje trh ani regulaci v rozumné míře. Domluvíme se, přátelé?
Petr Ježek, Vysoká škola ekonomická
|
|
zrušit (100)
