Autor: Viktor Piorecký
Datum:
UPOZORNĚNÍ: Tento článek je záměrně vyostřený, aby vyvolal diskusi. To však nepopírá, že si za svými názory stojím.
Globalizace jako proces propojování a přibližování by se dal jistě kvalifikovat jako velice pozitivní etapa vývoje společnosti. Je zde však několik zádrhelů, které této epoše ubírají na kráse. První z nich je naprosto zřetelná diskriminace v přístupu k tolik vychvalovaným výdobytkům, kdy naprostá většina světové populace nemůže všechna ta pozitiva nejen využívat, ale ani „posbírat drobky“ po bohaté hostině. Druhým zádrhelem je naprostá neudržitelnost tohoto stádia, které je, jak nám tvrdí ideologové globalizace, pouhým začátkem budoucího ráje. Jak neudržitelný bude celý ráj si můžeme jednoduše domyslet. Mezi těmito dvěma fakty je zajímavý vztah. Zatímco část lidí, kteří v prvním případě budou až poslední, koho ráj zasáhne, v druhém případě budou mít to privilegium být první a vychutnat si všechny efekty, které náš ráj má, jako je změna klimatu (s následnými důsledky), chudoba, hlad apod. Z pozice člověka, který právě píše článek určený na internetovou stránku, je oblečený, najedený, dokonce si může jít koupit téměř cokoliv, může se natřít opalovacím krémem se zázračným dvouciferným faktorem a napít se pitné vody, by se dalo ironicky dodat: Přeji dobrou chuť!
Samozřejmě, že našim globalizačním inženýrům se takový postoj naprosto hodí a budou nás (pomocí všemocného konzumu) v této sobecké pozici jedině podporovat. Pomůže jim v tom stát, který si tak podkopává svou legitimitu a funkci, které stejně nikdy neměl. Ztracenou (či neexistující) funkci pak nachází ve vykonávání policejní služby na ochranu nadnárodních obchodních korporací a institucí typu MMF a SB, nedisponujícím ZATÍM armádami a policejními sbory, které by mohly hbitě stavět betonové zátarasy, promazávat zbraně, vyhlašovat výjimečné stavy a konečně vyzkoušet to, na co se cvičí kdekoliv, kde si dá tato oligarchická elita své dostaveníčko. Holt královské paláce je třeba stále střežit.
Naštěstí pro nás a naneštěstí pro oligarchy existují všude po světě lidé, kteří se řinčení zbraní a vyvolávání válečných stavů nezaleknou. Naučili se zneužít vymožeností tohoto systému konečně ve prospěch neprivilegované vrstvy. Vytváří se tak poměrně radikální (ve smyslu nebojící se požadovat a prosazovat konečně opravdové změny) celosvětové hnutí odporu, které slušným tempem nabírá rozměry, slibující, že by se snad mohlo něco pohnout. Proto taky ta panika elity. Proč by jinak policejní zásahy proti levicové mládeži na celém světě byly tak necitelné, brutální a násilné? Proč policie nezasáhne proti fotbalovým či hokejovým fanouškům, účastnícím se neohlášených shromáždění a blokujícím dopravu? Odpověď je jednoduchá fotbaloví fanoušci nejsou nebezpečím pro globalizovaný kapitalistický systém, nezajímají je lidská práva či problémy chudoby nebo (dokonce) ekologie. Naopak, nakoupí si „kolu u meka“ a jdou se dívat na obří obrazovky značky Sony. Že za tím stojí vykácené deštné pralesy, milióny tun plastového odpadu a elektronické součástky raket, je nezajímá.
Možná, že Praha bude po Seatlu dalším mezníkem v historii oligarchických dýchánků, který ukáže potenciál mezinárodního hnutí.
Viktor Piorecký
Viktor Piorecky je studentem
sociologie, spolupracuje na aktivitach Iniciativy proti ekonomicke globalizaci - Praha 2000.
|
|
zrušit (100)
