Autor: Helena
Datum:
Zásadní problém spočívá v tom, že křesťanství není ideologie, i když připouštím, že se za dva tisíce let ideologií stalo. Je přece logické, že napodobí-li struktury jakékoli církve hierarchickou strukturu lidskou - že totiž každý musí mít svého šéfa - nemůže to skončit jinak.
K citacím z knihy Genesis o stvoření nelze uvést nic jiného než: slovo panovat v původním slova smyslu nemělo znamenat vraždit, loupit a kořistit z něčeho, ale být hospodářem. A každý dobrý hospodář ví, že se o svěřené hospodářství musí také starat. A stejné je to s přírodou.
Stejně tak podmanit si neznamená zničit. O tom platí přesně to samé. Dnešní společnost je bohužel tak zmatená, že je asi nejprve třeba si vyjasnit pojmy, aby bylo možné rozumně diskutovat.
Uvedu raději jeden příklad: "Mám opravdu ráda svého psa, ale vím, že je to pes, takže ho nemám místo dítěte, ani místo manžela nebo strýce ani kamaráda. Ten pes mě uznává za svého pána a má ke mně důvěru, protože se mnohokrát přesvědčil, že mu rozumím a hlavně s ním jsem přijala i odpovědnost za něj. Proto nikdy nikoho nepokousal - což by samozřejmě mohl - nic nezničil a je kamarád s mojí kočkou, které neubližuje, protože ví, že je moje a přišlo by mi to líto. "
Na křesťanství je třeba se dívat tak, že mělo pomoci lidem, aby si uvědomili, že nejsou předměty, s nimiž může kdokoli manipulovat a ovládat je, ale subjekty, mezi nimiž by měly existovat bratrské vztahy. Tím se naplnilo i starozákonní desatero - když mám totiž někoho rád, určitě ho neokradu, nezabiju, nebudu o něm křivě svědčit ...
Tyto vztahy v sobě zahrnují i ematii - nebudu přece nikoho k ničemu nutit, protože ani já sama nechci, aby mě někdo do něčeho nutil.
Zásadní chyba křesťanských misií byla asi v tom, že se s evangeliem přenášel i způsob života. Jenomže svět je teď takový, jak jsme ho pokazili, takže bychom se měli domluvit, co dál?!
Myslím, že každý by měl začít u sebe a podívat se, jak fungují vztahy v jeho nejbližším okolí. Uvědomit si, kdo vlastně je a co může skutečně udělat, aby nebyl svému okolí nakonec víc nebezpečný než kdyby nedělal nic.
Pokud chce někomu pomáhat, měl by se nejdříve zeptat, jestli o to dotyčný vůbec stojí a hlavně, jak by si pomoc představoval. Neštěstí tohoto systému totiž spočívá v tom, že kadžý má o pomoci své představy a chce pomáhat přesně podle nich, jinak se přestane zajímat.
A dalším krokem by mělo být, aby si každý uvědomil, že by měl být osobně odpovědný za všechno, co produkuje, proto by měl dělat to, co umí nejlépe, a pak by ani žádné šéfy nepotřeboval. V tomto hierarchickém systému není jiná možnost než, že rozhodují ti, kteří jsou v hierarchii výše, a důsledky jejich rozhodování nejvíce pocítí ti, kteří jsou pod nimi. A to je přesně nekřesťanské, protože máme být bratry jeden druhému.
Takže pouze mohu doufat, že se to brzy změní, ale zcela jistě tuto změnu nemůže provést žádná církev a zvláště ne římskokatolická, která je na tomto hierarchickém systému postavena.
|
|
zrušit (100)
