Autor: Filip Hajný
Datum:
Lidské kultury vznikají, rozvíjejí se a zase zanikají, podobně jako živé organismy. Důležité je, že kultury i organismy se množí a šíří, dokud jsou pro to vhodné podmínky a okolnosti. Každá komunita (ať už lidí, mravenců nebo primitivních organismů) je nějak vymezená vůči svému okolí a musí k němu zaujmout nějaký vztah. Pojďme nyní uvažovat jen lidské kultury, jejichž rysem je například to, že se - tlačeny pudem sebezáchovy - snaží rozšířit, a eliminovat tak faktory hrozící z vnějšku. Kolega Borovička by namítnul, že řada lidských kultur tenhle rys nemá, resp. o něm nemáme doklady. Nuže jistě má pravdu a stálo by za to, v další úvaze či eseji rozebrat různé typy kultur a historii hranic jejich výskytu s ohledem na různé přírodní, kulturní či sociální faktory. Pro naši potřebu budu vycházet z původně evropské kultury, jejíž expanzivní chování je všem dobře známo.
Mluvím-li o expanzi či šíření kultury, nemám na mysli jen ono "Žer, nebo budeš sežrán!", čili výhradně geografickou asimilaci cizích území. Problém současné doby je fakt, že naše (rozuměj euroamerická) kultura se šíří a buší na vrata kultur, jež na ni jsou více či méně nepřipraveny. Odvažuji se říci, že na expanzivní politice naší kultury se od dob velkých zámořských objevů nic nezměnilo, jinou podobu mají pouze metody a dílčí cíle. Primárním cílem zámořských objevů v období 15. a 16. století bylo najít lék na neudržitelné hospodářství tehdejší Evropy, tj. objevit levné zdroje koření, otroků a drahých kovů, což se nakonec podařilo. Co předávaly zástupci naší civilizace "domorodcům"? Jak kde. Chudé karavany portugalského a španělského království se nemohly měřit s velkolepostí a neskutečným bohatstvím přístavů východní Afriky a indického pobřeží, takže původně mírumilovné a utopické plány vzaly brzy za své a Evropané se uchýlili k tomu, co skutečně dovedli, tj. ozbrojenému vnucování hospodářských smluv a potírání arabské konkurence.
Janem Borovičkou tolik kritizovaná křesťanská církev v tom jistě hrála svou roli: oficiálně posvětila zámořské cesty za účelem "dobytí nového území pro evropské koruny a šíření křesťanské víry" (přesnou formulaci teď nemůžu zajistit). První řadoví vojáci církve vyrazili až později, vedeni ani ne tak mocenským zájmy, jako spíše čistě osobní altruistickou snahu šířit "pravdivou zvěst o Ježíši Kristu, který zemřel pro všechny lidi" a spasit "Bohem nedotčené děti divošských národů". Z dnešního pohledu nejen pana Borovičky, ale jistě i řady dalších lidí, je právě tohle kořen globalizace. Ovšem uvažujeme-li v kontextu tehdejší společnosti, byla křesťanská víra tím jediným uznávaným paradigmatem. Pokud posádka hvězdné lodi Enterprise brázdí hluboký vesmír a svým jednáním de facto šíří lidské vlastnosti, které v současné době uznáváme za správné a morální, tj. zodpovědnost, mírumilovnost, statečnost atd., nedělá nic jiného, než co dělala křesťanská církev v období koloniálního osvojování světa.
Křesťanská víra jako univerzální cesta ke spasení všech lidí světa je zajisté lákavý model. Problém spočívá právě v tom, že (vycházíme-li z Bible a argumentace jejích vykladačů) Ježíš Kristus se obětoval pro všechny lidi, kteří v něj uvěří. Nebudu se pouštět do otázek autenticity Božího slova a nebudu ji proto ani vyvracet, protože bych těžko někam došel, nejsa ochoten udělat ten první nutný krok, tj. uvěřit. Ale přinejmenším se lze na věc podívat očima onoho "Bohem nedotčeného" divocha. Není snad jedno, jestli mu nabízí katolický misionář spasení duše, nebo strýček Sam motorku? Vycházíme-li z faktu, že život přírodních národů byl neměnný po staletí, jeví se křesťanská víra i americká motorka jako lék na neexistující potřebu: původní obyvatel tropického pralesa nepotřebuje spasit svou duši, protože věří v něco úplně jiného, pro jeho existenci zcela úplného a dokonalého, a nepotřebuje motorku, protože na ní nemá v pralese kde jezdit. To, že křesťanští misionáři i euroameričtí obchodníci nakonec vesměs uspěli, svědčí o tom, že tato umělá potřeba byla úspěšně vytvořena.
Ještě jednu poznámku ohledně náboženství si dovolím: fakt, že důkazy o násilném obracení na víru v nám známých dějinách buddhismu či hinduismu nenajdeme, podle mého potvrzuje známý rys indické kultury, která byla vždy pasivní. Expanzivní výboje jsou v historii Indie řídké, zato pokusů o asimilaci Indie cizími kulturami byly na denním pořádku. Opak byl však skutečností: většina agresorů byla indickou kulturou nemilosrdně pohlcena. To, že agresor poslední, tj. Velká Británie, tak neskončila, lze vysvětlit jednak tím, že Indie byla vždy jen "perlou v koruně britské královny", a také typickou britskou politikou "indirect rule", jež důsledně oddělovala britskou sociální vrstvu a domorodé obyvatelstvo. Hledat ideály ve východních náboženstvích je sice krásné, leč domnívám se, že těžko můžeme naordinovat buddhismus či hinduismus celé euroamerické kultuře, mj. proto, že není vlastní její povaze.
Ale abych se vrátil k původní myšlence: procesy, jež jsou zahrnovány do pojmu globalizace, považuji za typický kulturní rys, který nás provází odnepaměti. Současné hospodářství Evropy, Severní Ameriky a dalších oblastí, má lineární (spirálovitý, chcete-li) charakter: nemá-li stagnovat a zaniknout, musí jít dopředu a nahoru. Za zdravou je považována firma, jejíž zisk se zvyšuje. To samé platí o kultuře celé: abychom autora pochválili, musí přijít s něčím novým; opakuje-li (jinými slovy: udržuje-li kulturu na stejné úrovni), je zavržen. Budeme-li postupovat k vyšším celkům, nutně dojdeme k závěru, že taková politika je udržitelná jen za cenu neustálé expanze, jak hospodářské a politické, tak kulturní a sociální. Euroamerická civilizace má trumfy v rukou, může diktovat ostatním a přesně to také dělá, jinými slovy: k šíření euroamerické kultury (včetně hospodářských a politických aspektů) dochází proto, že je splněny nutné i postačující podmínky.
Jsou dvě civilizace v bezprostředním kontaktu, nezůstanou jejich kultury bez vzájemného vlivu, jak ostatně dokládají i poznatky lingvistiky v oblasti vývoje jazyků. Dochází k promíchávání kultur, silnější, odolnější a vytrvalejší kulturní rysy přežívají, méně odolné zanikají. Vlak naší euroamerické civilizace je velký, rychlý, barevný, blýskavý a přímo vyzývá člověka k tomu, aby na něj naskočil. Proto mu podlehlo tolik mimoevropských kultur. Smyslem struktur stojících proti globalizaci (již MMF a SB pouze symbolizují, jak tu někdo chytře poznamenal) by mělo být chránění a zachovávání společenských jevů čistě "lokálních", pokud o ně samozřejmě stojíme. Je však třeba vyhnout se cestě, jíž se dala švýcarská vláda při snaze zachovat vymírající retorománštinu: přísnými zákony sice dokázala zachovat ji naživu, ale z vymírajícího jazyka se stalo něco, co je potřeba chránit a oprašovat, jinými slovy muzejní exponát. Důležité je zachovat rozrůzněnost lidského společenství, ovšem rozrůzněnost živoucí, dynamickou. Nadějí nám budiž jeden z termodynamických zákonů, který praví, že entropie vesmíru, tj. míra jeho neuspořádanosti, nikdy nemůže klesat.
Filip Hajný (1975) studuje na Fakultě humanitní studií UK. Zajímá se o cokoliv.
|
|
zrušit (100)
