Autor: Jiří Nečas
Datum:
Recenze
Na internetových stránkách barcelonské organizace Cristianisme i Justícia (Křesťanství a spravedlnost) můžeme najít mnoho zajímavých textů (katalánsky, španělsky a většinou též anglicky), které z křesťanského hlediska reflektují aktuální sociální, politické a ekonomické otázky. V nejnovějším (psáno 16.2.01) 103. sešitě teolog a ekonom JOSEP F. MARIA I SERRANO se na globalizaci dívá z různých stran a všímá si jak kladů, tak záporů tohoto výrazného procesu. V úvodu charakterizuje globalizaci jako proces vzájemného finančního, ekonomického, sociálního, politického a kulturního propojování, akcelerovaný levnou dopravou a rozvojem informačních technologií a podpořený vítězstvím kapitalismu v roce 1989. Vlastní text je pak rozdělen do čtyř kapitol, které se postupně věnují (1) technicko-ekonomické globalizaci, (2) sociopolitické globalizaci, (3) kulturní globalizaci a (4) obecným otázkám globalizace, zvláště pak její "vládě".
Technicko-ekonomická globalizace je především důsledkem prudkého rozvoje informačních technologií, který autor dokumentuje konkrétními čísly a který se týká nejen technologií samých, nýbrž zasahuje i do světa práce (např. značné zhoršení podmínek pro činnost odborů) a do funkce a pohybu kapitálu. Ekonomická globalizace se opírá o západní model ekonomického růstu, který svými negativními dopady na životní prostředí a všeobecným ignorováním fyzických mezí odporuje požadavku trvalé udržitelnosti. Měnící se ekonomické vztahy vedou k oslabení role státu. Jejich alarmujícím důsledkem je růst disproporce mezi bohatými a chudými.
Sociopolitickou globalizaci urychlilo vítězství kapitalismu symbolizované pádem berlínské zdi. Pro nás, kdo žijeme uvnitř změnami dotčeného geopolitického prostoru, je zajímavé sledovat popis pohledu z vnějšku. Nosné ideje pohybu v závěru osmdesátých let autor vidí ve svobodě, demokracii a lidských právech. Jako hlavní protagonisty uvádí Michaila Gorbačova, Borise Jelcina, Lecha Walęsu a Václava Havla spolu se Solidaritou a Chartou 77. Zdůrazňuje, jak významnou roli v tomto procesu sehrály na jedné straně technické, ekonomické a kulturní faktory, na straně druhé pak rozpad SSSR. Na pádu železné opony se tedy podílí i kulturní globalizace.
Autor si všímá složitých poměrů, které probíhající globalizace vyvolává v málo rozvinutých zemích (países subdesarrolados). Jako jakási sebeobrana kulturní svébytnosti se zde v mnoha případech, zejména v islámských oblastech, šíří fundamentalismus. Západní země však tím, že odmítají dialog a prosazují svou pravdu, své hodnoty a svůj způsob života, uplatňují rovněž fundamentalismus, byť svůj, odlišný od předešlého a (viděno z naší strany) mnohem "sympatičtější".
Velký problém vidí autor v bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, mezi nimiž si zvláště všímá marginalizovaných a posléze vyloučených ze společnosti (excluídos). Ti nejednou jediné řešení své zoufalé životní situace vidí v přijetí podílu na ilegálních aktivitách, nejčastěji na obchodu s drogami.
Důležitými faktory kulturní globalizace jsou televize a internet. Autor nezpochybňuje jejich úlohu jako významných informačních zdrojů, nicméně varuje před možným nadměrným vlivem těchto prvků virtuální kultury a před vytvářením virtuálních vztahů. Přílišné spojení s virtuální realitou vede k nerozlišování reality a fikce a k nezdravé životní pasivitě.
Velice důrazně autor varuje před "kulturou globálního konzumismu". Snaha reklamou svádět zákazníka, aby pociťoval neodolatelnou touhu dané zboží koupit nezávisle na své potřebě, a jí působené narušení vnímání hodnot není ničím novým; dnes však je reklama vytvářena v celosvětovém měřítku; využívá přitom nabídky "zábavního průmyslu" (televize, kino, video, obrázkové časopisy), produkujícího především v USA a majícího ambice se značnou mírou podílet na "globální kultuře", která hrozí kulturní homogenizací světa politicky a ekonomicky již značně zhomogenizovaného.
Široké kontakty se světem umožněné internetem mohou sehrát pozitivní roli ve výchově mladých lidí, kteří si tak mohou hlouběji uvědomit svou přináležitost k světu jako celku. Nadměrné používání virtuálních prostředků však může oslabit proces socializace. Mladý člověk k svému rozvoji potřebuje přijímat informace, avšak také je potřebuje v klidu a soustředění zpracovávat, aby mohl vytvářet své vlastní ideje a projekty. Musí si umět vybírat, co z televize a internetu je pro něho přínosem. A musí poznat a prožít krásu a hloubku z počátku asi méně atraktivních forem trávení volného času: četby, mlčení, modlitby, podílu na společné činnosti s druhými, při níž se prohlubuje přátelství a solidarita.
V závěrečné kapitole se ukazuje, že ke globalizaci, která sama o sobě není dobrá ani špatná, se lze postavit trojím způsobem:
a) jednoznačně ji odmítnout,
b) bez výhrad ji přijmout,
c) přijmout ji a vhodně ji ovládat.
Autor se staví za poslední uvedený přístup. U těch, kdo globalizaci striktně odmítají, oceňuje, že si jsou vědomi jejích negativních důsledků, které by při živelném, neregulovaném průběhu měla, a svým postojem před nimi varují. Nepodmíněně kladně globalizaci přijímá neoliberalizmus, směřující k prohlubování sociální a ekologické nerovnováhy. Autor varuje před tímto kapitalisticky fundamentalistickým (a tím iracionálním) přístupem. Doporučuje přijmout skutečnost, že dnes máme mnohem větší možnosti komunikace než kdykoli dříve. S tím jsou spojeny nové příležitosti i nová rizika. Globalizaci v celé její šíři (technickoekonomickou, sociopolitickou, kulturní) je třeba přijímat jako proces, který může být řízen či "civilizován" tak, aby sloužil blahobytu celého světa, především však těch, kdo trpí. Určité kroky, které tomuto cíli mohou sloužit, jako např. restrukturalizovat a demokratizovat mezinárodní ekonomické instituce (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, ...), ekologicky a fiskálně regulovat přepravní procesy, prominout dluh chudých zemí (který je důsledkem nespravedlivého uspořádání světové ekonomiky), podporovat malé a střední podniky, angažovat se na mezinárodním poli v oblastech obrany lidských práv, redistribuce výnosů, boje proti mezinárodnímu zločinu aj., posilovat sociální hnutí věnující se marginalizovaným a vyloučeným ze společnosti, jsou pak nastíněny v závěru. Velkou váhu autor přikládá mezináboženskému dialogu vycházejícímu z poznání vlastních tradic jednotlivých náboženství a umožňujícímu přijímat tvůrčím a humanizujícím způsobem nové globální podmínky - ekonomické, sociální i kulturní.
O globalizaci se dnes hodně hovoří a v okruhu potenciálních čtenářů bývá spíše démonizována. Autor ukazuje, že sama o sobě je eticky neutrální, nicméně přináší s sebou široké spektrum rizik i nadějí. Proces globalizace je výzvou, avšak nikoli k apriornímu odmítání, nýbrž k opatrnosti vůči rizikům a především k využití jejích potenciálních přínosů. J. F. Mária i Serrano se naléhavě obrací na čtenáře, aby tuto výzvu nepřeslechli, a tímto důrazem tato 103. publikace Sbírky "internetových brožur" Cristianisme i Justícia se připojuje k jejím dalším burcujícím, profétsky orientovaným textům.
Jiří Nečas
Recenzovaný text je na internetu k dispozici ve španělské (kastilské)
La Globalización
a katalánské verzi: La Globalització
|
|
zrušit (100)
