Výsledek minulých anket |
SB a MMF by se měly
zrušit (100)
změnit se od základu (125)
změnit svoji politiku (48)
změnit management (1)
zůstat takové, jaké jsou (173)
|
Považujete nápad uspořádat v Praze vyroční zasedání SB a MMF za
skvělý (115)
dobrý (27)
normální (38)
hloupý (38)
škodlivý (120)
|
|
|
Globalizace a moc |
Autor: Milan Valach
Datum:
Ve svém textu se chci zaměřit na jeden z aspektů globalizace, který zde dosud nebyl dostatečně zkoumán, aniž bych si ovšem činil nárok na jeho vyčerpávající analýzu. Je to otázka moci a její nové distribuce v souvislosti s globalizačními procesy.
Nejprve je však nutné jisté upřesnění. Není žádná globalizace vůbec! Globalizace neexistuje jako jakýsi neutrální soubor procesů, v jejichž důsledku dochází ke zkracování času, vzdáleností a růstu vzájemné závislosti jednotlivých regionů atd. Ve skutečnosti se jedná o proces v rozhodující míře poznamenaný nebývalou koncentrací moci na straně nadnárodních společností, a to tak velkou, že jejich moc přesahuje moc většiny národních vlád. Jak shodně konstatují Bauman (Globalizace) i Giddens (Třetí cesta), relativně demokraticky volené vlády jsou efektivně schopny rozhodovat o stále menším počtu stále méně významných věcí.
Jednou z možných reakcí na tuto situaci jsou pokusy o vytváření nadnárodních seskupení typu EU. Tyto struktury však vždy trpí ve větší či menší míře svou neprůhledností, nedemokratičností a někdy jsou zcela v režii právě oněch gigantických vlastnických seskupení (jako je tomu zřejmě v případě NAFTA).
Právě vliv těchto nadnárodních vlastnických skupin způsobil deformaci jinak pozitivního rozvoje lidské spolupráce. Rozhodující vliv jejich zájmů je pak příčinou toho, že celému procesu dominuje maximalizace okamžitého zisku, a to bez ohledu na ekologické a lidské dopady jejich činnosti. Mluvíme-li tedy o globalizaci, hovoříme o té její podobě, kterou dnes reálně má. A ta je taková, že má primárně sloužit vydělávání co největšího balíku peněz pro co nejmenší počet lidí – to je ona maximalizace zisku. Pokud se vůbec někdy prosadí ohledy na zájmy veřejnosti a ochranu přírody, je tomu tak jen tehdy, jsou-li prosazeny dostatečně výrazným a houževnatým odporem ze strany postižených občanů.
V České republice by za příklad takto účinného odporu veřejnosti mohl sloužit případ Kašperských hor. Zde jen díky nezlomnému odporu místních obyvatel nebyla zahájena rozsáhlá těžba zlata s katastrofálními následky pro celou místní krajinu. Příkladem z poslední doby je pak občany iniciované referendum v Šilheřovicích, které zamítlo výstavbu tovární haly na zelené louce, a to ve prospěch rozvoje turistického ruchu. Na světové úrovni uvádí množství příkladů Al Gore ve své již u nás podruhé vydané knize „Země na misce vah“.
Ještě tedy jednou. Mluvíme-li o globalizaci, musíme si vždy ujasnit, jestli máme na mysli abstrakci ekonomického a kulturního propojování a vzájemného ovlivňování lidstva, nebo reálné procesy globalizace takové, jaké probíhají kolem nás.
Je ovšem lidskou přirozeností překračovat hranice lokálního společenství, a to ať již z důvodů ekonomického prospěchu, nebo ze zvědavosti a touhy po poznání. Dělali to naši předkové, ti evropští i ti afričtí, kteří jsou společní všem lidem, děláme to i my nyní. Takto vzniklá vzájemná závislost dosáhla nyní takového stupně, že bez katastrofy nepředstavitelných rozměrů, při níž by zahynula drtivá většina lidstva, není návrat k životu v malých skupinách kočujících východoafrickou savanou možný. Zkusme si jen na chvíli představit opravdu dílčí změnu, jakou by například mohlo být zastavení mezinárodního obchodu s kávou a její důsledky pro tisíce místních chudých dělníků, kteří jsou na ní existenčně závislí.
Avšak nevěřím, že tento obchod a tato globalizace musí mít zrovna takovou podobu, jakou nyní má. Není lidskou přirozeností mít jen jeden cíl – peníze, a to za každou cenu. Nevěřím, že mezinárodní vztahy nemohou mít jinou podobu, než je diktát silných slabým a že naší jedinou perspektivou jsou další závody ve zbrojení, které právě zahájil p. Bush. Nevěřím, že můj šálek kávy musí být produkován za cenu mizerných mezd někde v Kolumbii či Brazílii.
Všechny hromadící se a narůstající rozpory globalizace lze tedy pochopit také jako výzvu, jako signál k hledání cesty k novému typu společenského systému. Jsem dalek nějakého utopismu ve smyslu detailních konstrukcí ideální společnosti. Ostatně žádná společnost není a nebude ideální. Tak zatím nemám v kapse použitelný návod na zrušení nadnárodních společností, a žádný takový jsem ani nikde nečetl. Ale například již zmíněný Giddens ve své nedávno u nás vyšlé knize „Třetí cesta“, píše o mezinárodní regulaci spekulativního kapitálu, ke které je ovšem třeba dostatečná politická vůle. Toto není skok do ráje, to je jen jeden z dílčích návrhů, ale je to reálný a v dohledné době realizovatelný krok.
Kde však hledat onu „politickou vůli“? Především tam, kde vyjadřuje nějaký zájem. Kdo tedy má zájem na demokratičtější a spravedlivější podobě světového uspořádání? Odpověď je, že ten, kdo z toho bude mít největší prospěch. Tímto subjektem je v zásadě veřejnost v širokém smyslu tohoto slova, to jsou ti občané, kteří nejsou držitelem privilegovaného přístupu k moci a majetku, kteří nevlastní kontrolní balíky akcií velkých společností. To oni sehráli důležitou roli při ochraně přírody v Kašperských horách a na mnoha jiných místech tohoto světa.
Vyjádření jejich zájmu v podobě politické vůle ale není jednoduchý proces. Zmiňme zde jen problematičnost vztahu mezi voliči a poslanci v současném systému zastupitelské demokracie. Slabost a často nefunkčnost této vazby se ještě zdůrazňuje při vytváření velkých celků, jakým je například již zmíněná EU. Na druhé straně se ale bez takovýchto celků v globalizujícím se světě neobejdeme. A tady máme jednu z výzev globalizace na níž můžeme hledat odpověď v zesílení kontroly voličů nad jejich zástupci i v přenesení mnoha pravomocí místním komunitám (nezaměňovat s místními zastupiteli!). Konkrétně se to již v diskusích evropských občanských iniciativ upřesňuje jako požadavek na uzákonění práva na iniciativu (práva na vyvolání referenda) a závazné referendum (nikoliv tedy jen konzultativní), a to na místní i celostátní úrovni. Obecně lze tento trend zobecnit jako snahu o zavedení maximálně možného počtu metod přímé demokracie do stávajícího systému demokracie zastupitelské, a tím jej transformovat v demokracii polopřímou (Toffler).
Je to opět jen jeden z dílčích kroků, žádný skok do ideální říše snů. Ale je to krok již nyní realizovatelný a realizovaný, je to to, co je již nyní na dosah.
Jak napsal Giddens: „Mějme odvahu experimentovat s demokracií.“ Tato doba je svou novostí již sama o sobě experimentem.
Milan Valach
Milan Valach (1956) je filozof. Přednáší na PdF MU v Brně, je autorem knihy: „Svět na předělu. Studie o krizi současné společnosti.“ Doplněk, Brno 2000.
|
|
Téma |
Autor |
Datum |
|
Globalizace a moc |
|
Milan Valach |
|
|
Marek Kvapil |
|
|
Daniel Jašš |
|
|
Marian Nevrly |
|
|
Wolf |
|
|
Peter Polák |
|
|
Petr Stolle jr. |
|
|
petr czasch |
|
|
Xavon |
|
|
environmental |
|
|
Táňa |
|
|
x |
|
|
Karel Novák |
|
|
honza |
|
|
Příspěvky porušující zákony ČR nebo podněcující k násilí, rasové či třídní nenávisti bez milosti mažeme. |
|
|
|
|