V minulém roce dosáhlo 80 procent prostředků půjčených Světovou bankou uspokojivých a lepších výsledků. Následující krátké popisy nabízejí stručný přehled toho, jak projekty podporované Světovou bankou pomáhají zlepšit životy chudých lidí v rozvojových zemích.
Microcredit vytváří 50,000 pracovních míst v Bosně
Rozvoj samostatného podnikání jednotlivců a vznik malých firem pomáhá v Bosně a Hercegovině vytvářet pracovní místa a podporuje tak celkový ekonomický růst a přechod na tržní ekonomiku. V této oblasti stojí za pozornost Local Initiatives Project, který podporuje rozvoj podnikání, zejména mezi podnikateli v nižší příjmové skupině, prostřednictvím zajištění přístupu k úvěrům, vytváření životaschopných institucí pro financování těch nejmenších firem a budování potřebného právního rámce.
Dosavadní výsledky jsou velice pozitivní. Do března 2000 bylo poskytnuto téměř 40 tisíc půjček drobným podnikatelům po celé zemi v celkové výši přes 115 miliónů německých marek, které pomohly vytvořit nebo zachovat více než 50 000 pracovních míst. Téměř polovina příjemců půjček jsou ženy a ve 26 % jde o vysídlence nebo navrátivší se uprchlíky. Od začátku projektu v dubnu 1997 je stále dosahováno velice vysoké míry splácení půjček na úrovni cca 99 % s tím, že portfolio obsahuje 0,7 procenta rizikových půjček (více než 30 dní po lhůtě splatnosti).
Brazílie dosahuje snížení počtu nových případů AIDS
Projekty financované Světovou bankou v Latinské Americe a v karibské oblasti zaměřené na problematiku AIDS usilují o zamezení dalšímu šíření této smrtelné nemoci. Jedním z projektů, který dosáhl velice nadějných pokroků, je brazilský projekt kontroly AIDS a pohlavních nemocí, na který Banka na konci roku 1993 poskytnula 160 miliónů amerických dolarů, což je její největší půjčka v oblasti boje proti HIV/AIDS.
V letech 1993 až 1997 projekt umožnil 175 organizacím realizovat programy v celkové hodnotě 18,1 miliónů USD na činnost v oblasti prevence, z velké části zaměřené na vzdělávání a omezování rizikového nebo škodlivého chování prostřednictvím informačních, vzdělávacích a komunikačních kampaní. Tyto organizace také poskytovaly potřebnou pomoc osobám žijícím s HIV/AIDS a část prostředků byla použita na několik institucionálních podpůrných aktivit (pro zdravotní a poradenské služby). Během čtyřletého trvání projektu tyto organizace distribuovaly přes 1 milión prezervativů; rozdaly osvětové materiály více než 500 000 lidí; poskytnuly specializované poradenství 200 000 lidí; a vyškolily 2000 zdravotních pracovníků pracujících přímo v jednotlivých komunitách.
Široká distribuce AZT i dalších antiretrovirových léků a rozsáhlá celostátní síť ošetřovatelských center umožňují prodlužovat životy pacientů trpících AIDS. Také došlo k poklesu počtu hlášených nových případů HIV v rámci vysoce rizikových skupin obyvatel. Ve světle těchto výsledků agentura UNAIDS (patřící do systému OSN) vybrala brazilský program boje proti AIDS jako jeden z příkladů "správné praxe". Povzbuzena úspěchem prvního brazilského programu boje proti AIDS schválila v září 1998 Světová banka druhou půjčku ve výši 165 miliónů USD.
Sociální fondy pomáhají obnově Hondurasu a Nikaragui po hurikánu Mitch
Jak v Hondurasu, tak i v Nikaragui hrály Sociální fondy Světové banky klíčovou roli v pomoci postiženým oblastem při zvládnutí a odstranění následků hurikánu Mitch, který za sebou v říjnu 1998 zanechal 6 000 mrtvých, 8 000 nezvěstných a 13 000 raněných. Sociální fondy byly předními aktéry pomoci postiženým oblastem přímo v terénu a jejich schopnost rychlé a efektivní pomoci byla široce oceněna ze strany vlády, dárců i samotných postižených komunit.
Honduraský Sociální investiční fond (SIF) vynikl v této nouzové situaci tím, že svoji činnost přesunul do postižených oblastí okamžitě, jakmile byly zveřejněny první zprávy o devastaci, kterou hurikán Mitch způsobil. Většina vedoucích pracovníků byla přesunuta do 11 provizorních regionálních kanceláří jako součást týmů krizové pomoci v nejvíce postižených oblastech. Pracovníci fondu pak úzce spolupracovali s místními komunitami, obcemi a městy na vyhodnocování okamžitých potřeb poskytnutí přístřeší, hygienicky nezávadné vody, zdravotní pomoci, zpřístupnění komunikací a obnovy mostů.
Zvláštní kompetence, které byly těmto regionálním kancelářím přiděleny, umožnily krizovému týmu SIF podnikat potřebné kroky přímo na místě a zvětšily možnost rychlého a efektivního zavádění projektů. Běžný projektový cyklus byl zkrácen z 50 kroků na pouhých osm. Na místě byli najati místní pracovníci na okamžité zahájení prací. Během 100 dní bylo realizováno 2 100 projektů v celkové hodnotě 40 miliónů dolarů, a identifikováno a zhodnoceno bylo dalších 2 500 projektů v celkové hodnotě 57 miliónů USD.
Podobné aktivity úspěšně probíhaly i v Nikaragui, kde byly škody sice vážné, ale ne tak rozsáhlé. Techničtí experti SIF vedly technické odbory místních správních úřadů při uzavírání kontraktů s lokálními firmami, kdy bylo najato 200 místních architektů a inženýrů na lokalizaci míst vhodných pro usídlení lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, byly instalovány systémy pro zásobování vodou a zdravotnická zařízení v provizorních táborech a kdy probíhaly práce na rozsáhlých opravách infrastruktury. V Nikaragui Světová banka během třech měsíců vydala 12 miliónů dolarů na financování 1 283 projektů. Také nikaragujský SIF přitom zkrátil svůj projektový cyklus.
Indonésie umožňuje chudým studentům pokračovat ve školní docházce
V reakci na indonéskou finanční krizi usiluje pětiletý program Back-to-School (Návrat do školy) o udržení studentů, zejména těch z chudých rodin, v základních a středních školách. Předběžné výsledky této kampaně, která byla zahájena v červenci 1998 jsou povzbudivé, protože hlavní cíl programu byl splněn: počet zapsaných školáků se podařilo udržet na úrovni odpovídající období před krizí (1996-1997).
Program Back-to-School bude v průběhů pěti let stát 692 miliónů USD (Světová banka poskytnula 282 miliónů USD, indonéská vláda 312 miliónů, a Asijská rozvojová banka 101 milión USD). Program vhodně doplňuje další aspekty indonéského programu sítě sociálního zabezpečení, jehož cílem je ochrana chudých prostřednictvím zajišťování dostupnosti potravin, budováním pracovních míst pro chudé a zabezpečováním přístupu ke klíčovým sociálním službám.
Nejdůležitější součástí projektu Back-to-School je Stipendijní a grantový program (SGP). Tento komponent má probíhat po dobu pěti let a přepokládá přidělení stipendií celkem 6 580 000 studentům. Je zaměřen na nejchudší studenty základních a středních škol: stipendia dostává 6 procent žáků základních škol a 17 procent studentů nižších ročníků středních škol a 10 procent studentů vyšších ročníků středních škol. Grantová část programu se vztahuje každoročně na 132 tisíc škol, které představují na všech úrovních školského systému 60 procent těch nejchudších.
V prostředí správního systému, který je tradičně vysoce centralizovaný a málo otevřený vůči veřejnosti a veřejnému mínění, se program snaží o zapojení o občanské společnosti do výběrových rozhodnutí na úrovni škol i na úrovni okresů. V rámci snahy o zajištění větší otevřenosti a zodpovědnosti vůči veřejnosti se vytváří systém řešení stížností. Součástí programu je také monitoring, a to jak interní monitoring prostřednictvím vládních úřadů, který má správcům programu umožňovat reagovat na změny podmínek, tak i nezávislý vnější monitoring.
Stipendijní a grantový program je celkově cílen na chudší studenty a chudší školy. Více než polovinu stipendií získali příjemci z velice chudých rodin. Větší podíl oproti předpokladům však zřejmě získali studenti, kteří mezi chudé spíše nepatří. Z toho vyplývá prostor pro zpřesnění cílení a efektivnosti stipendijního programu. Podíl stipendií získaných studentkami dosáhl cílových padesáti procent. Dobře fungoval systém také rozdělování peněz prostřednictvím pošty, který významně snížil míru úniku prostředků oproti obvyklému způsobu financování. Většina příjemců obdržela své stipendium ve správné výši.
Mali zlepšuje přístup k venkovským zdravotnickým službám
Na základě zkušeností z předchozích projektů byl na Mali v roce 1991 iniciován projekt PSPHR, jehož cílem bylo vyřešit složité otázky přístupu ke zdravotní péči ve venkovských oblastech, cen léků a koordinace zdravotní péče. Tento projekt, který byl spolufinancovaný několika dalšími dárci se současnou finanční a technickou podporou od fondu UNICEF, pomohl vybudovat a rozšířit nový zdravotnický systém ve čtyřech okresech a hlavním městě.
Projekt výrazným způsobem zvýšil dostupnost zdravotnických zařízení a v souvislosti s farmaceutickou reformou také zvýšil nabídku cenově dostupných léků. Do roku 1998 bylo založeno přes 300 nových místních zdravotních středisek, z nichž jedna třetina byla financována z prostředků programu PSHPR. Podíl obyvatelstva žijícího do 15 km od nejbližšího zdravotnického zařízení se zvýšil ze 17 procent v roce 1995 na 39 procent v roce 1998.
Obecním klinikám se ve velké míře daří zlepšovat systém úhrad zdravotní péče a zvyšovat spokojenost svých klientů, a také z úhrad za provedené výkony pokrýt většinu mzdových i nemzdových provozních nákladů. Dále byly pro některé zavedené státní kliniky ustanoveny obecní řídící výbory, přestože personál je i nadále zaměstnáván státem. Přibližně polovina všech klinik v zemi je i nadále vlastněna a řízena Ministerstvem zdravotnictví.
Indie obrací trend degradace zemědělské půdy
Vysoká akumulace toxických solí způsobila v největším indickém státě Uttar Pradesh snížení růstu výnosů obilovin. Od roku 1993 podporuje rekultivaci neúrodné a málo výnosné zemědělské půdy projekt, jehož cílem je zvýšit příjmy chudší venkovské populace prostřednictvím zvýšení výnosů půdy a míry jejího využití v nejhůře postižených oblastech státu.
V projektu se klade důraz na transparentnost, decentralizovaný způsob rozhodování s účastí zainteresovaných stran, budování kapacit a zodpovědnost. S pomocí nevládních organizací se vytvářejí skupiny uživatelů vody, které se zapojují do rozhodování již od počátečních fází příprav projektu až do ukončení jeho provádění. Tyto skupiny zajišťují veškeré činnosti přímo v terénu, např. provádění vrtů a pěstování obilovin. Projekt také pomohl vzniku svépomocných ženských spolků s cílem zkvalitnit společensko-ekonomické podmínky venkovských rodin.
Výsledkem projektu byla rekultivace více než 47 000 hektarů půdy, což je výrazně nad původním cílem. Sklizeň a výnosy obilovin vykázaly výrazný nárůst. Průměrný příjem cílových skupin v tomto projektu se zvýšil o více než 60 procent. Do dnešního dne se projektu zúčastnilo více než 85 000 rodin živících se zemědělstvím. Ve fiskálním roce 1999 Světová banka oznámila přidělení dalšího úvěru Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA) ve výši 194 miliónů USD na pokračování projektů na dalších 150 tisících hektarů sodíkaté půdy. Model tohoto projektu je natolik úspěšný, že podle něj vláda státu Uttar Pradesh hodlá postupovat při veškeré další rekultivaci sodíkaté zemědělské půdy.
Indie omezuje podvýživu
Indie se již nepotýká s hladomory a epidemiemi, kvůli kterým byla průměrná délka života v době získání nezávislosti jen málo přes 30 let. Avšak i přes veškerý pokrok ve výrobě potravin, v prevenci a léčbě nemocí i v dalších oblastech ekonomického a sociálního rozvoje na Indii připadá 40 % celosvětového počtu podvyživených dětí, přestože z celkového počtu všech dětí zde žije jen 20 %.
Více než polovina dětí do čtyř let je v současné době v menší či větší míře podvyživená, 30 procent novorozenců má výraznou podváhu a 60 procent indických žen trpí chudokrevností. Světová banka pomáhá indické vládě při řešení problému podvýživy prostřednictvím Mezinárodní asociace pro rozvoj, která v rámci Světové banky poskytuje bezúročné půjčky.
Například projekt TINP (Tamil Nadu Integrated Nutrition Project) sestával ze tří složek - výživy, vzdělávání a zdravotnických služeb. Tento projekt významným způsobem přispěl ke snížení míry podvýživy a dětské úmrtnosti v jihoindickém státě Tamil Nadu. Počet případů vážné podvýživy se v letech 1992 až 1997 snížil o 44 procent. Projekt se také podílel na prudkém poklesu míry dětské úmrtnosti, která se snížila z 84 případů na 1000 porodů na začátku projektu až na 54 případů z tisíce v roce 1996, což je hodnota nižší než celonárodní průměr Indie.
Projekt v Palestině využívá občanské společnosti k pomoci chudým
Projekt pro palestinské nevládní organizace díky svému inovativnímu přístupu ke spolupráci s občanskou společností a zavádění projektového financování přináší užitek tisícům chudých. V pozadí toho projektu, započatého v roce 1997, je skutečnost, že sektor nevládních organizací na Západním břehu a v pásmu Gazy hrál po mnoho let životně důležitou roli v poskytování služeb, zejména těm nejpotřebnějším. Na těchto územích působilo v roce 1997 zhruba 1 200 místních nevládních organizací a 200 mezinárodních. V polovině devadesátých let však zahraniční dárci začali směrovat fondy bilaterální pomoci na nově ustanovenou palestinskou správu a nevládní sektor se začal potýkat s finančními potížemi.
Snahou projektu je přidělovat finanční prostředky chudým a potřebným prostřednictvím palestinských nevládních organizací coby rozdělovacího mechanismu, a přitom podporovat a posilovat dynamický, profesionální nevládní sektor a také jeho spolupráci s palestinskou správou. Po prvé v historii Světové banky jsou finanční prostředky poskytovány prostřednictvím desetimilionového grantu čerpaného z čistých výnosů Banky.
Přidělují se tři typy grantů:
V dubnu 2000 probíhala v rámci rozvojových grantů implementace zhruba 60 podprojektů (první a druhý cyklus). Polovina z 39 podprojektů financovaných v prvním cyklu rozvojových grantů byla již úspěšně dokončena. Kromě toho bude do konce dubna 2000 schváleno odhadem dalších 40 rozvojových grantů v rámci třetího cyklu. V rámci programu blokových grantů probíhá schvalování a přidělování 200 až 250 podgrantů malým lokálním nevládním organizacím.
Turecko na venkově zdvojnásobuje příjmy a chrání životní prostředí
Více než 70 procent rozlohy půdy Turecka je ohroženo degradací půdy vlivem eroze, což vede k nižší produktivitě a nižším příjmům venkovských obyvatel. V roce 1993 Světová banka schválila půjčku na zlepšení produktivity horské a lesní půdy, na podporu výroby topného dřeva a kultivované píce a udržitelného způsobu využití půdy v nepříliš úrodných oblastech, na zavedení péče o horské a lesní půdy prostřednictvím aktivit s rychlými pozitivními přínosy a na zajištění vyšší odpovědnosti a větší účasti místních komunit na plánování a řízení vlastních zdrojů.
Vzhledem k tomu, že projekty na obnovu přírodních zdrojů jsou poměrně nové a ne vždy byly zcela úspěšné, bylo důležité inovovat jejich povahu. Na základě získaných zkušeností se návrhy projektů soustředily na spoluúčast místních komunit a na snahu docílit rovnováhy mezi činnostmi generujícími vyšší příjmy obyvatelstva a činnostmi na obnovu přírodních zdrojů.
Po poněkud pomalém začátku se spoluúčast vesničanů na obnově degradovaných přírodních zdrojů výrazně zvýšila. Projekt má značný dopad na domácnosti v celkem 184 horských vesnicích, kdy nové tržní plodiny a nové technologie výroby zásadně zvyšují výrobu. Příjmy venkovských oblastí se přinejmenším zdvojnásobily. Z hlediska životního prostředí družicové fotografie odhalují zřetelné změny ve vegetaci, které pomáhají omezit povodně a sedimentaci. K prosinci 1998 bylo zalesněno zhruba 30 000 hektarů půdy.
Bankovní záruky pomáhají Argentině k návratu na trh obligací
V říjnu 1999 Argentina získala prostřednictvím vlastní emise obligací na americkém dolarovém trhu obligací 1,2 miliardy USD; Světová banka tuto emisi podpořila zárukou ve výši 250 miliónů USD. Úspěch této emise obligací vycházel z historicky prvního využití záručního instrumentu Světové banky, schváleného v dubnu 1999, kterým se poskytování částečných záruk na úvěry rozšířilo z konkrétních projektů i na nezávislé půjčky na podporu strukturální a sociální politiky a reforem.
V době, kdy Argentina po většinu roku 1999 čelila omezenému přístupu na obligační trhy, připravovala se na volby a zároveň stála před problémy spojenými s přechodem na rok 2000, obrátila se argentinská vláda na Světovou banku ohledně možnosti využití tohoto nového nástroje poskytování záruk. Záruka Světové banky ve výši 250 miliónů dolarů splnila svůj účel znovuotevření trhu pro Argentinu s cílem zajistit kontinuitu její makroekonomické politiky a udržení důležitých sociálních služeb po dobu ekonomické a politické transformace.
Na propagaci této emise obligací byla v šestnácti amerických a evropských městech zorganizována kampaň, které se zúčastnili i zaměstnanci Banky. Tato kampaň napomohla získání předních světových investorů a podařilo se ji přimět ratingové agentury, aby všem šesti tranším emise přidělily investiční stupeň hodnocení.
Aktualizováno v dubnu 2000