Programy strukturálního přizpůsobení (SAPs) měly ve většině případů katastrofální důsledky na ekonomické a společenské postavení chudých žen ve Třetím světě. Obvykle se v důsledku těchto opatření silně zvýšilo pracovní zatížení žen.
Růst pracovního zatížení
Ve většině oblastí Třetího světa pracují chudé ženy extrémně mnoho. Největší část jejich činnosti je ale neplacená a je proto málo uznávána. Průměrný pracovní den ženy v Africe představuje 17 hodin (Lequeret 2000). Zvláště v Africe pracují ženy převážně v zemědělství,vyrábějí užitkové předměty a potraviny, sbírají dřevo a obchodují se svými produkty na místních trzích. Kromě toho mají chudé ženy ve Třetím světě většinou plně na starost stravování rodiny, péči o děti, nemocné a staré příslušníky rodiny a veškerou domácnost. Přesto nemají často žádný, anebo jen omezený, právní nárok na půdu, majetek, půjčky a dědictví.
Na základě množství jejich úkolů jsou ženy opatřeními SAP postiženy hned na několika rovinách:
- Odpovědnost za výživu rodiny leží v mnoha regionech ve značné míře na ženách. Když v důsledku odbourání subvencí a znehodnocení měny stoupnou ceny potravin, jsou tím postiženy v první řadě ženy. Často jsou to ony, kdo se první omezují v jídle nebo přecházejí na levnější, méně hodnotnou stravu. Často se musí vracet k levnějším, ale pracnějším způsobům přípravy jídla a podstupovat delší cesty, aby získaly výhodu nižších cen.
- V důsledku úsporných opatření ve zdravotnictví musí ženy doprovázet své nemocné děti a příbuzné často na vzdálenější místa lékařské péče a tam musí déle čekat. Pokud jsou zavedeny poplatky za péči, vzdávají se jí ženy první, ačkoli vzhledem k častému těhotenství by potřebovaly zdravotní péči důkladnější. Pokud nemocnice z úsporných důvodů mohou poskytovat jen ty nejnutnější služby, přebírají zpravidla ženy přípravu jídla a péči o nemocné. V Zimbabwe stoupla úmrtnost matek z 90 na 100.000 těhotných (1990) na 168 na 100.000 (1993), poté co byly zavedeny poplatky za ošetření. Počet rozdaných kondomů klesl za stejnou dobu o 43 % (D-GAP 1996).
- Pokud rodiny z úsporných důvodů nemohou posílat do školy všechny děti, musí, podle zkušeností, přerušit vzdělání nejprve děvčata.
- Kromě toho začaly ženy přejímat úkoly v obci, ve vesnici nebo v městské čtvrti, když stát přestal v rámci úsporných opatření tyto úkoly vykonávat.
- Často jsou ženy více než muži postiženy propouštěním ve veřejném sektoru. Je to proto, že většinou pracují v oblasti nízkých příjmů, která je úspornými opatřeními postižena nejsilněji. Zčásti dochází v důsledku exportně orientované restrukturalizace hospodářství ke vzniku nových pracovních příležitostí pro ženy v exportních továrnách. Tam dnes pracují téměř výhradně ženy, protože ty v důsledku své finanční nouze přijímají často takové pracovní podmínky, jaké by muži tak rychle neakceptovali.
- V řadě zemí zabránila nespravedlivá dělba práce tomu, aby ženy mohly využít nově vzniklé možnosti v exportním sektoru. Tak podpora exportu v mnoha zemích Afriky oslabila ekonomickou a společenskou pozici žen rozhodujícím způsobem. Ženy tam tradičně mají na starost pěstování produktů pro samozásobení a místní trhy; muži se zabývají produkty určenými pro vývoz. Často musí ženy ještě vedle své vlastní činnosti pracovat na polích mužů, aniž by měly přiměřený podíl na výnosech. V důsledku chybějícího nebo špatného vzdělání, nedostatku startovního kapitálu nebo neexistujícího právního nároku na půdu, se ženám často nedaří získat půjčky, nutné k přeorientování na produkci exportních produktů. V Keni, Malawi, Zambii, Sierře Leone a v Zimbabwe je méně než 10% všech půjček pro drobný obchod poskytováno ženám. V zemědělské oblasti je to dokonce méně než 1% (Lequeret 2000).
- To, že není brán ohled na nespravedlivou dělbu práce znevýhodňuje ženy. Ženy nemohou přijímat práci v exportních továrnách nebo pěstovat exportní produkty, když se dál musí starat o rodinná pole a pečovat o děti a nemocné. Tradiční dělba práce mezi muži a ženami se mění zpravidla jen velmi pomalu. Pokud tedy ženy reagují na nově vzniklé cenové pobídky, jedná se většinou nikoli o přenesení jejich pracovní síly z jednoho sektoru do druhého, ale o práci, kterou musí přijímat ještě navíc k mnoha jiným svým reproduktivním a produktivním činnostem.
Reakce WB a IMF
Světová banka přiznává, že ženy jsou SAPs postiženy negativněji než muži. Přesto není katalog opatření SAP systematicky rozšiřován o reformy, které by podpořily ženy v jejich důležitých produktivních a reproduktivních úkolech, protože to pro bretonwoodské instituce platí jako vměšování do mimoekonomické oblasti. Přitom je ignorováno, že právě ty údajně neutrální a čistě ekonomické požadavky obou finančních institucí masivně zhoršily ekonomické a společenské postavení žen.
Místo aby byla uznána ústřední role žen při produkci potravin a byl na ni brán patřičný ohled při strukturálních reformách, jsou chudé ženy pokládány finančními institucemi většinou za zvlášť slabou skupinu. Kompenzační opatření nebo tréninkové programy jsou zaměřeny na muže s často mylným předpokladem, že z toho budou mít stejný užitek všichni členové rodiny. V Bolívii bylo 99 % všech účastníků programů zaměstnanosti Světové banky muži (Hoering 1999), v Zimbabwe to bylo 93 % (Gordon 1997).
Shrnutí
Pojmy užívané zastánci SAPs jako jsou efektivnost, produktivita a náklady jsou zavádějící. To co může vypadat jako růst efektivnosti, je často jen přesunutím práce z placeného sektoru do sektoru neplaceného. Cenu za to platí většinou ženy. V řadě zemí bylo dosaženo bodu, kdy náklady programů přizpůsobení mají katastrofální důsledky. Tak narůstá násilí v rodinách, rodiny se rozpadají, přibývá dětí ulice a ženy a děti sklouzávají k prostituci.
Světová banka formulovala v roce 1994 pět strategií k pozvednutí statusu a produktivity žen: má se zvýšit školní docházka děvčat a má se zlepšit zdravotní stav dívek a žen, ženy se mají více podílet na výdělečné činnosti, jejich možnosti v zemědělství a při získávání kreditů mají být rozšířeny. V Africe působily SAPs proti těmto pěti záměrům. V Latinské Americe a v Asii se podíl žen na pracovním trhu v důsledku SAPs (a obecných procesů globalizace) zvýšil. Nakolik se tím zlepšila jejich ekonomická a společenská situace, je víc než sporné.
Autorkou těchto Informačních listů je Miriam Waltherová z organizace Weltwirtschaft, Ökologie und Entwicklung (WEED) - Světové hospodářství, ekologie a rozvoj. WEED pracuje od roku 1990 na tématech zadlužení a strukturálního přizpůsobení.
Informační materiál a další publikace můžete získat zdarma na telefonu 0049-228-766130 a na adrese www.weedbonn.org.
Překlad z němčiny: J. Silný